Někdy se protézy dělí laicky na provizorní a definitivní. Toto dělení je nesprávné a zavádějící. Protéza, kterou dostanete, jako první v pořadí se nazývá prvovybavením. Je třeba říci, že tato protéza je technicky na stejné úrovni jako protézy následující, ale vzhledem k tomu, že se aplikuje na „čerstvý“ pahýl končetiny je počítáno s tím, že se bude opakovaně upravovat s ohledem na měnící se objem pahýlu a vaše vzrůstající fyzické schopnosti. Doba aplikace této první protézy je individuální a závisí na definitivní modelaci pahýlu. Proto musíte být připraveni na několikerou výměnu lůžka či jiné součásti protézy.
Po stabilizaci objemu pahýlu se přistupuje k definitivnímu vybavení, které může být v různém provedení v závislosti na schopnostech pacienta. Zdravotní pojišťovny rozlišují standardní typy protéz a protézy speciální, které jsou svou konstrukcí určeny pro aktivnější pacienty (pro sport, koupací protézy, apod.).
Mnoho pacientů zajímá hmotnost protézy. Hmotnost stehenních protéz se pohybuje kolem 4 kg, použitím odlehčených dílů se může jejich hmotnost snížit. U starších pacientů se aplikují protézy z tzv. geriatrických dílů, které jsou odlehčené.
Každá protéza se skládá ze 3 částí:
Prodělala dlouhý vývoj od kožených valchovaných objímek až po supermoderní objímky z plastů. Nutno však podotknout, že není podstatné z jakého materiálu je pahýlové lůžko vyrobeno, ale rozhodující je tvar lůžka a způsob kontaktu pahýlu v něm. To, jaká objímka se zvolí, závisí na stavu pahýlu, protože když bude pahýl atrofický, bez výrazného svalového napětí, bude se volit jiný typ objímky (závěsný) než u pacienta, který má pahýl pevný (plně kontaktní pahýlové lůžko).
Hodně se hovoří o tzv. přísavné protéze. Jedná se o protézu s pahýlovou objímkou resp. lůžkem, která je po celé ploše v plném kontaktu s pahýlem a je opatřena v dolní části dvojcestným ventilem, kterým se ovlivňuje přisátí pahýlu v objímce. Při aplikaci takovéhoto pahýlového lůžka musí však být pahýl pevný a dobře tonizován, protože se při chůzi využívá svalové síly pahýlu.
Nahrazuje dva klouby - koleno a hlezno. Má vyhovovat kosmeticky druhostranné končetině. Je popsáno a vyráběno mnoho konstrukcí kolenního kloubu. U starších nemocných s nestabilitou při chůzi je potřebné koleno pro chůzi uzamknout. Tím se z protézy stává chůda a nemocný se pohybuje s končetinou nataženou v koleně. Zámek se ovládá páčkou, která buď kloub uvolní (nemocný si sedne), nebo v druhé poloze při natažení koleno uzamkne. Tento způsob chůze je však nevýhodný, protože přetěžuje jednostranně svalové skupiny.
Dnes se již běžně používá koleno volně pohyblivé, které se při stoji a chůzi v natažení kolene samo uzavře a při odlehčení povolí. Některé kolenní klouby jsou opatřeny brzdou, která je buď mechanická pomoci táhel, nebo pomocí pístu, který může být pneumatický nebo hydraulický. Protézy vybavené takovýmto kolenním kloubem jsou určeny pro takové jedince, kteří jsou na protéze celodenně a této funkce protézy využijí. Efekt takovýchto kloubů je patrný při stabilizované chůzi „na delší tratě“.
Mnoho se hovoří o inteligentních protézách. Tento typ protéz je vybaven inteligentním kolenním kloubem, jehož počítač si pamatuje, jaký odpor kladl uživateli pneumatický píst kolenního kloubu při různých typech chůze (rychlá, pomalá, po nerovném terénu) při jeho programování. Inteligentní prvek tedy spočívá v tom, že kolenní kloub protézy reaguje pružně na změnu rychlosti pohybu uživatele. Tento typ protézy je určen pro velmi aktivní uživatele.
Hlezenní kloub u protézy je pokládán za součást chodidla a je proto vždy konstrukčně spojen s chodidlem. Chodidla máme buď pevná, nebo s pohybem popř. dynamická přičemž každý typ chodila se přesně specifikuje podle aktivity a způsobu chůze pacienta. Obecně platí, že ke každému vyhovujícímu typu kolenního kloubu nebo typu chodidla musí uživatel dospět sám za pomocí svého protetického technika, který by mu měl být rádcem a pomocníkem, protože požadavky na tyto součásti se budou spojitě s Vaším výkonem měnit.
Zvláštní kapitolou je vybavování pacientů po exartikulaci v kyčelním kloubu. Pánevní koš tvoří současně pahýlové lůžko i závěs protézy. Krok protézou pacient ovládá pohybem pánve. Výsledky rehabilitační péče takto postižených jsou velmi dobré.
Bércová protéza má zdánlivě jednodušší stavbu. Skládá se z pahýlové objímky, která může mít různý tvar, který volí technik dle nálezu na pahýlu. Někdy může být doplněna o stehenní objímku k lepší fixaci protézy ke končetině nebo při nutnosti odlehčit pahýl při nestabilitě kolenního kloubu apod.
Za poslední období došlo i u bércových protéz k modernizaci výrobních postupů a pomohou se tak využívat odlehčené materiály, plasty, silikonové návleky. Použití jednotlivých materiálů závisí vždy na indikujícím lékaři, který rozhodne, co je pro pacienta v danou chvíli nejvýhodnější. I u bércových protéz se používají chodidla pevná nebo s ohybem popřípadě chodidla dynamická.
Při amputaci v oblasti nohy a chodidla, aplikujeme pacientům speciální protetická „ chodidla“ – tzv. protetické sandály, které může obout do normální obuvi, popřípadě šijeme ortopedickou obuv, která takovouto pomůcku může nahradit. U některých pacientů přistupujeme k vybavení štítovou laminátovou protézou, která sahá až do 2/3 výšky bérce. Každému pacientovi vyhovuje různý typ pomůcky v závislosti na denním režimu. Bližší určení typu pomůcky je věcí lékaře protetického oddělení, který posoudí společně s pacientem optimální způsob vybavení.